Soubor začal vznikat během tuhé zimy a skoro stejně zatuhlého společenského stavu v době druhé covidové vlny. Samota, pocit vyčleněnosti z lidské společnosti nebo člověk a jeho vztah ke krajině. Tyto faktory ve mně zrály již několik let a byly jen umocněny nuceným fyzickým distancem. Při nemožnosti nebo neschopnosti člověka přilnout k lidem se tato jeho potřeba může projevit ve vztahu k věcem nebo místům, jako se to stalo u mě. Autoportrét jsem zvolil především kvůli sobě, neboť jsem cítil potřebu vyjádřit vlastní myšlenky a pocity vlastním tělem. Zároveň jsem cíleně neprezentoval tvář, jelikož jsem chtěl docílit vytvoření anonymního těla.
Samotný proces focení se pro mne stal zásadním, představoval ve mně ukotvení ve světě. Zažíval jsem pocity klidu, absolutní bezmyšlenkovitosti, spontánnosti, možná až transu. Vžil jsem se do prostředí a nevnímal okolní chlad, vítr, pouze plynutí na stejné vlně s pomyslnou bytostí stavby.
Na souboru jsem následně pracoval v průběhu ostatních ročních období – jara, léta i podzimu, a vznikl tak celoroční projekt vycházející z tohoto místa. S odstupem jsem cítil potřebu soubor rozvinout. Doplnil jsem ho o zvukové nahrávky z místa fotografování, a tak vznikla finální audiovizuální podoba.​​​​​​​
The collection began to emerge during the harsh winters and almost equally stagnant social condition during the second wave of the COVID period. The motifs of loneliness, of man (his body) as part of the landscape, or the feeling of isolation from human society had been maturing in me for several years and were only heightened by the forced physical distance. When a person is unable or incapable of connecting to people, this need can manifest itself towards things or places, as it did for me. I chose the self-portrait out of a need to express myself to myself. At the same time, I deliberately did not present my face in order to create an anonymous body.
The process of taking the photograph itself became essential for me, a kind of anchoring myself in the world.
I experienced feelings of calmness, absolute absence of ever passing thoughts, spontaneity, perhaps even trance. I became immersed in the environment and did not perceive the surrounding coldness, the wind; just flowing on the same wave with the imaginary being of the building.
I subsequently worked on the set during the other seasons - spring, summer, autumn - to create a year-long project from the site. After some time, I felt I have to extend the project somehow. I recorded field sounds from the set so the final result is audiovisual.
/January 2021 - October 2021. self-portrait/

Each photo has its specific audio track, recorded from the exact same spot I am captured on it.

Back to Top